Milda a Milda

Víte, že každou školku hlídá hlídek nebo hlídka? A že se úplně nejčastěji jmenují Milda? Ať je to on nebo ona, ze všeho nejvíc jim záleží na tom, aby byly děti ve školce šťastné. To pak jsou šťastní i oni a září blankytně modře. Pokud jsou tmavě modří, něco je trápí. Třeba že je nějaký mrňous smutný. Mnohem častěji jsou ale spokojeně žlutí – když dětem chutná, hezky spinkají, vedou chytré řeči nebo staví velkolepé věže z kostek. A když se hlídci na něco netrpělivě těší, rozzáří se oranžově jako pomeranč pod žárovkou.

Škoda, že děti ve školce Mildu nebo Mildu nemůžou vidět. Hlídkové jsou totiž neviditelní. Pokud se tedy nevloudí chybička. To pak malý špunt stojí s pusou otevřenou a nevěří svým očím. Zato čtenáři si můžou Mildu i Mildu prohlédnout pěkně zblízka. A nejen je. Dozvědí se, kdo ještě školku navštěvuje, co se tam celý rok děje, s jakými hračkami si děti hrají i jak to vypadá na zahradě, kam se chodí proběhnout.

Až si budete číst, co všechno Milda a Milda zažili, povídejte si taky o tom, jak se zrovna cítili. Znáte tyhle pocity? Budete-li na pochybách, barvy vám pomůžou. Knížka pomáhá dětem prostřednictvím příběhu porozumět vlastním pocitům a emocím.